Wellness

Wellness aktivity a wellness procedůry podporují:
a) pohodu a uvolnění
b) zdraví, výkon, dobré vztahy
c) realizaci plného potenciálu jedince v rovině fyzické, psychické, sociální, ekonomické, mravní

Pojem wellness a jeho aplikace do gastronomie

Motto:

Self-transformace nepředstavuje jen o změnu sebe sama, ale

znamená posun do zcela nové dimenze zkušeností a vnímání.

Pro vhled do významu pojmu „wellness“ a pro jeho současné vymezení je nezbytným základním východiskem definice wellness Světové zdravotnické organizace (WHO), přijatá a deklarovaná tímto společenstvím států v roce 2000.

"Wellness is the optimal state of health of individuals and groups. There are two focal concerns: the realisation of the fullest potential of an individual physically, psychologically, socially, spiritually and economically, and the fulfilment of one´s role in the family, community, place of worship, workplace and other settings."

"Wellness vyjadřuje optimální zdravotní stav jednotlivců a skupin, přičemž existují dvě klíčové determinanty cílů – jednak realizace plného potenciálu jedince v rovině fyzické, psychické, sociální, ekonomické a mravní, a jednak plnění role v rodině, komunitě, na pracovišti a ve společnosti ve smyslu humánním."
(WHO 2000)

Z definice vyplývá jasná provázanost se zdravím člověka a s kvalitou jeho žití. Z toho je možné explicitně vyjádřit, že za "wellness aktivity", a "wellness procedury" mohou být považovány pouze ty, které rozvíjejí zdraví jedince, skupin, a které podporují realizaci plného potenciálu člověka. S wellness životním stylem souvisí umírněnost, střídmost, výběrovost, od přijímání potravy až po přijímání nových informací, řečový projev, atd.

Tento předpoklad však naráží na současnou realitu konzumního životního stylu. Současná postmoderní společnost není riziková pouze svou konzumní podstatou. V kontextu zdraví je riziková z důvodů nervového přetěžování, které souvisí s přemírou informací, s nadužíváním IT přístrojů a s narušováním cirkadiánních rytmů. Bývá označována jako tzv. "24 hodinová společnost", s preferencí pozdního usínání, s typickým ponocováním, které má za následek poruchy spánku, psychickou labilitu, depresivní nálady, atd.

Obor wellness představuje samostatný vědní obor s multidisciplinárním přesahem. Základním principem přenosu je komplexní a integrovaná praxe realizovaná v interakci s prostředím, kdy velmi záleží na tom, kdo a jakým způsobem je edukován a jaké je výstupní paradigma sebevýchovného potenciálu. Právě z tohoto důvodu jsou manažerské a edukační strategie wellness specialistů transponovány do praktických postupů, určených pro zvyšování zdravé délky života v postmoderních životních podmínkách ve smyslu jejich celkového axiologického rozměru, včetně životních hodnot a mravních preferencí.


2 Wellness a Self-transformace

Model pozitivní Self-transformace lze znázornit jako kontinuum intervenčních oblastí propojených do kruhu, čímž je formulována spojitost, návaznost jednotlivých intervenovaných oblastí a opakovatelnost kontinua v koherentních cyklech. 

Krejci kontinum transformace

Obr. 1 Kontinuum pozitivní Self-transformace ve smyslu podpory a rozvoje zdraví

Výzkumně se nám nejlépe osvědčilo začínat v intervenční oblasti „Uvolnění“, a dále pokračovat do ostatních oblastí. V praxi wellness však mohou rozhodovat někdy významně specifika klienta, a pak lze program pozitivní Self-transformace začít od jakékoliv jiné intervenční oblasti.

 

2.1 Uvolnění

Únava bývá doprovodným příznakem nemoci. Dostavuje se také při podceňování pravidelného a dostatečného odpočinku.  Prevence únavy není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Např. nuda a nicnedělání ubíjí nejen ducha, ale kupodivu znavuje i tělo a dá se vydržet pouze po určitou dobu. Odpočinek má být rozčleněn do pravidelných fází každý den.

Základem odpočinku je spánek. Spánek pro dospělého člověka by měl být dostatečný v trvání osmi hodin, pro mladistvé až devět hodin, pro děti ještě více. Před spánkem je potřebné uvolnění od starostí. Obsahy vědomí, které člověk podrží bezprostředně před spaním, mají tendenci se zafixovat (upevnit), některé pokračují i v průběhu spánku a vyvolávají neklid. Doporučuje se s odkládáním každého kusu oděvu před spaním i obrazné odkládání svých jednotlivých záležitostí a starosti („Ráno je moudřejší večera“).

Uvolnění rezultuje do zlepšení homeostázy a pozitivního ovlivnění biologických rytmů, včetně dýchání a spánkových rytmů. Tak může být procítěno a zažito úzké propojení psychiky s fyziologickou odezvou organizmu a periferní oblastí motorickou a stav uvolnění je integrován ve vědomí jako empirický stav, který může být následně snáze vyvolán. Správné dýchání, relaxace a meditace a přinášejí tělesné i duševní uvolnění. Dovednost správně dýchat a relaxovat je předpokladem uklidnění a dovednost meditace přináší duševní vyrovnanost. Člověk, jenž ovládá tyto techniky, mívá pevnější duševní i tělesné zdraví, lepší pracovní výkonnost, lépe se soustředí, méně unaví, bývá v životě spokojenější. Ovlivněním dýchání lze zasáhnout do fyziologických dějů prakticky v celém organizmu.

 

Stres Změny Relaxace

 

5

Svalové napětí
Dechová akcelerace
Srdeční frekvence
Krevní tlak
Látková výměna
EEG

 

 

6

Obr. 2 Fyziologické změny v průběhu stresu a uvolnění

 

Známkou uvolnění však není jen ticho a klid, ale také smích, projevy radosti a dobré nálady. Výzkumy v psychologii a neurologii bylo zjištěno, že při simulovaném úsměvu a smíchu nebyly změny proudů v mozku sledovaných osob o nic menší než při smíchu spontánním (Nešpor 2010).

 

2.2 Adekvátní pohybový režim

Hypokinéza (pohybová nedostatečnost) se vyznačuje příznaky shrnutými v pojmu „hypokinetický syndrom“. Jsou to impulsivnost, podrážděnost, snížená schopnost koncentrace a sebekontroly, dále zvýšený psychosomatický neklid až projevy agresivity.

Adekvátní pohybový režim znamená, že odpovídá věku, schopnostem, potřebám, atd. Základem je rozvoj obratnosti včetně flexibility, svalové souhry a svalové rovnováhy. Správně naučené pohybové stereotypy vedou ke spontánnosti v pohybovém projevu, která je velmi důležitá pro pohybové uvolnění. Pohybové uvolnění, vede k uvolnění duševnímu. A naopak duševní pohoda zpětně pozitivně ovlivňuje tělesné schéma a regeneraci tělesných tkání. Každá pravidelná adekvátní pohybová aktivita posiluje kosterní a svalový systém, zlepšuje funkci srdečně-cévního a trávicího systému a posiluje funkci plic. Ovlivňuje příznivě pocity člověka tím, že zapříčiňuje zvýšenou tvorbu endorfinu.  Základní atributy vyjádřeny v následujících bodech:

  • ZVLÁDNUTELNOST ve smyslu individuálního zvládnutí pohybu. To, co je pro jednoho jednoduché, pro druhého může být náročné. Roli zde hraje kondice, věk, zdravotní stav, druh a stupeň postižení apod. Zvládnutelnost pohybové aktivity je velmi důležitým základem pro její spontánní provádění.
  • SPONTÁNNOST ve smyslu pocitu svobody, lehkosti a radosti při pohybu, případně zažívání „flow“ efektu (tj. být pohybem doslova unesen, zcela pohlcen). Zvládnutý pohybový celek se vyznačuje spontánností pohybového projevu, což je předpoklad pro žádoucí pocit naplnění - saturace. 
  • SATURACE ve smyslu pocitu spokojenosti, naplnění v průběhu pohybové činnosti i po ní. Dává pocit seberealizace a sebepotvrzení. Člověk má tendenci se k dané činnosti opakovaně vracet.
  • ve smyslu přání vracet se k dané pohybové aktivitě a zdokonalovat se v ní. V  tomto stupni je reálně možné začít se zvyšováním zátěže v rámci individuálního tréninkového režimu.
  • NASTAVITELNOST ve smyslu objemu pohybové zátěže vzhledem ke zdravotnímu stavu a tělesným proporcím člověka, jeho věku, pohlaví atd. Střídáním zátěže vzniká tréninkový efekt a jistá pozitivní závislost na dané pohybové aktivitě. Tato závislost může v praxi „narazit“ na dostupnost pohybové aktivity pro každý den.
  • DOSTUPNOST ve smyslu možnosti aplikování pohybu pravidelně, kdykoliv a nejlépe i kdekoliv denně (záleží na přírodních, časových, finančních, právních aj. podmínkách). Zde začíná výběr možných aktivit a jejich kombinací (např. jízda na kole, jóga, atd.). Vzniká tak adekvátní pohybový režim.
  • BEZPEČNOST ve smyslu úrazové zábrany a ochrany před zraněním při provádění daného pohybu (případně s uplatněním dopomoci a záchrany), dodržování zásad bezpečnosti při provádění pohybové činnosti. Pouze bezpečná pohybová aktivita je adekvátní. Hraje tu roli opět věk, pohlaví, individuální možnosti, aktuální kondice.

Krejci hirearchie usporadani

Obr. 3 Hierarchické uspořádání znaků adekvátního pohybového režimu

 

Je dobrým výsledkem, pokud v adekvátním pohybovém režimu člověka převládají nebo jsou alespoň zastoupeny adekvátní pohybové aktivity, které lze provozovat v přírodě. Adekvátní pohybová aktivita spojená s pobytem na čerstvém vzduchu má nezastupitelný, velmi ozdravný účinek v rovině somatické, duševní, sociální i duchovní.  Při adekvátním pohybovém režimu není nezbytně nutné srovnávání sebe s druhými, ale spíše jde o překonávání sebe sama. 

 

2.3 Výživa

Jak bude ještě více rozvedeno ve 3. kapitole, strava ve smyslu wellness by měla být vždy čerstvě připravená a významný podíl by měla mít i strava syrová (ovoce, ořechy, zelenina, mléko, müsli apod.). Právě v čerstvé stravě jsou bohatě zastoupeny enzymy, které jsou katalyzátory biochemických pochodů v lidském těle (stavba kostí, svalů, krvetvorba). Naproti tomu polotovary, ohřívaná jídla, jídla stará, jídla s chemickými aditivy mají negativní dopad na lidské zdraví a způsobují duševní a tělesnou ochablost a únavu. To, jak se člověk cítí po stránce psychické i tělesné velice úzce souvisí s jeho výživou.

Příjem potravy řídí regulační centra v mozku. Běžně známé „kalorické tabulky“ neberou v úvahu individuální stav mysli daného jedince. Rozhněvaný a zoufalý člověk např. necítí žádnou chuť k jídlu, a když s nelibostí sní sebemenší maličkost, leží mu v žaludku mnohem déle, než dvojitá porce téhož, kterou spořádal spokojený člověk. Reakce na určité potraviny a doprovodné psychické stavy, jako reakce na okolí, společnost, atmosféru i zhodnocení látek přijatých v potravě atd. to vše je ovlivněno stavem mysli.

Názor, že vegetariánská strava obsahuje jen uhlohydráty a tuky a nikoli dostatek proteinů, je omyl. I bez přídatku mléčných produktů je vegetariánská strava plná proteinů, vitamínů a minerálů. Ve spojení s mléčnými produkty je vegetariánská strava nejen výživná, ale také podporuje životní sílu a výkonnostní schopnost. Ne náhodou ji využívají sportovci, zejména pro výkony vytrvalostního charakteru. Je velmi důležité být během jídla v dobrém psychickém rozpoložení. Strach, vztek, deprese atd. způsobují přeměnu jídla na „jed“.

Naše potřeby se liší na základě mnoha okolností, zdravotním stavem, pohlavím, věkem, ročním obdobím, klimatem, prostředím ve kterém žijeme a profesí, kterou vykonáváme. Pro lidský organismus je velmi vhodná satvická strava, dodávající energii, kterou tělo dokáže využít právě tam, kde je potřeba, je vyvážená, charakterizují jí čistota, svěžest, umožňuje dlouhodobou aktivitu, která vede ke kladným výsledkům (čerstvá, živá strava, vařená a dušená jídla, různé druhy obilovin, luštěniny, zelenina, semena a ořechy, med, ovoce, bylinky, mléčné výrobky od domácích spokojených zvířat). Radžasická strava obsahující nadbytek zvláště ostrého koření, soli, česneku, cibule, kávu, čaj, kakao, čokoládu, cukr, smažená a příliš horká jídla sice dodává energii, takže je člověk aktivní, ale většinu získané energie vyplýtvá v emocích, vede k nerovnováze, není-li zvládnutá, vyčerpává. Ohřívané jídlo, konzervy, uleželé a těžko stravitelné potraviny (maso, vejce, alkohol) hodnoceny jako tamasické se nedoporučují, vedou ke stagnaci (KREJČÍ, 1995). Zdravá výživa napomáhá v prevenci akutních i chronických onemocnění a potencuje nejen tělesný, ale i duševní rozvoj, lze jí nejen upevnit svou duševní rovnováhu, ale i zvýšit odolnost proti infekcím a zvýšit pracovní výkonnost. Základním úkolem správné výživy je zajistit optimální přívod energie a živin ve formě makro a mikroelementů, přiměřeně k věku, zdravotnímu stavu a životnímu stylu.

Obezita může být způsobena celou řadou faktorů, mezi něž patří vlivy genetické, hormonální metabolické, psychické. Výzkumy vlivu nadváhy na zdraví bylo zjištěno, že časté změny hmotnosti v důsledku odtučňovacích kůr, jsou nezdravé.  Závažné zjištění je, že se věk osob, které trpí psychickými poruchami příjmu potravy - mentální anorexií a bulimií - stále snižuje. Výjimkou nejsou ani devítileté děti. Anorexií či bulimií trpí přes šest procent populace. Jen asi třetina se dokáže zcela vyléčit. Šest procent případů končí smrtí. Riziko sebevraždy je u postižených až dvěstěkrát vyšší než u ostatní populace (zdroj www. zdn.cz).

S výživou souvisejí také alergie vzniklé z potravin. Bolesti hlavy, kopřivka, astma, ekzém, únava, průjem, problémy s dýcháním, migrény a řada dalších problémů mohou být vyvolávány, případně ještě zhoršovány reakcí těla na určité potraviny. Jedná se o neobvyklé příznaky a bolesti vyvolané stravou. Při klasickém případu potravinové alergie imunitní systém přehnaně reaguje a vytváří protilátky zvané imunoglobulin E (IgE). Brzy se dostaví reakce, jako je bolestivý pocit v ústech, svědivá červená vyrážka na kůži, astmatický záchvat nebo dokonce i anafylaktický šok.  Následně jsou v organizmu uvolňovány histaminy a jiné látky, které pak vyvolají příznaky alergií.

Teorie alergií, přesněji nazývaných nesnášenlivostí či přecitlivělostí tvrdí, že po požití pro daný organizmus „nevhodné“ potraviny, se dostaví jen mírná a obtížněji zjistitelná reakce. Ta se může projevit až po několika hodinách či dnech i po ještě delší době. Na vyvolání reakce je třeba sníst větší množství dané potraviny. Imunitní systém se do této reakce vůbec nemusí zapojit typickým způsobem. Někteří vědci věří, že tyto opožděné přecitlivělosti na určité potraviny přispívají k množství problémů, jako je netečnost, bolesti hlavy až migrény, výkyvy nálady, ztráta koncentrace, hyperaktivita, ekzémy, jakož i k vleklým stavům, například ke kloubnímu revmatismu a syndromu dráždivého tračníku. V řadě případů jsou účinné diety s vynecháním alergizujících potravin. Ačkoliv se jedná o tak rozmanité nemoci, potraviny, jichž se to týká, jsou nemnohé - nejčastěji to jsou obilniny (pšenice), mléčné výrobky, kofein, droždí a citrusové plody. Po vyřazení některých nebo všech těchto pokrmů z jídelníčku příznaky nemoci ustupují.  Alergiků, třeba i skrytých, neustále přibývá. Škála příčin vyvolávajících alergické projevy je rozmanitá. Závažné projevy jsou zejména dýchací.

Přídatné látky – aditiva jsou přidávány do většiny průmyslově zpracovaných potravin. Povinností výrobců je podle zákona č. 110/1997 Sb. jejich použití uvádět na obalu. Tyto látky jsou i při dlouhodobém požívání pro zdravé uživatele neškodné. Existuje však celá řada citlivějších jedinců, u kterých mohou některé z nich způsobovat jisté problémy alergici, astmatici, hyperaktivní děti s ADHD sydromem. Tyto děti potřebují jen krátký spánek, nevydrží posedět v klidu, často trpí ekzémy a průduškovým astmatem. Čím jsou starší, tím jsou živější, často se poraní, mají potíže udržet rovnováhu, často mívají poruchy řeči, problémy s učením, i když jejich IQ je vysoké. Trpí zvýšenou žízní a mívají častěji alergické příznaky a náklonnost k nemocem horních cest dýchacích. Nevhodnou sloučeninou pro tyto děti je kyselina benzoová a její soli. Doporučuje se tedy těmto dětem vypustit z potravy všechny potraviny a nápoje, kde jsou tyto látky použity jako konzervační činidla. Stejně nevhodné jsou salicyláty, které obsahuje většina limonád vyráběných u nás v licenci nebo dovážených. Vhodnější než limonády jsou ředěné ovocné a zeleninové šťávy nebo voda s citrónem.

 

2.4 Preventivní lékařská péče

Preventivní lékařská péče v České republice vychází z evropských tradic léčení a je na velmi vysoké úrovni. Je velmi rozumné a žádoucí využívat (ne nadužívat) možností preventivních prohlídek a ošetření podle individuální potřeby člověka a znát základní práva na lékařskou péči. Na území ČR existují jak státní, tak nestátní zdravotnická zařízení. Zařízení mají uzavřenou smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče se zdravotní pojišťovnou a poskytují pacientům pojištěným u příslušné zdravotní pojišťovny zdravotní péči bez přímé úhrady.

 

2.5 Profesní salutogeneze

Salutogeneze je pojem charakterizující teorii, jejímž centrem je člověk jako celek a řešící otázku zdraví člověka a faktorů napomáhajících zvládat nemoc. Salutogenetické myšlení je rozdílné od patogenetického. Jedná se o to, aby člověk neusiloval jen o to, jak ze svého života vymýtit patogeny (to se mu stejně nemůže podařit), ale jak ve svém životě hledat salutory, tj. prvky zvětšující potenciál zdraví. Salutogenetický přístup se týká celé osobnosti člověka a jeho životního stylu. Vede člověka k pochopení salutogenetických technik a názorů jako prostředku pro zlepšení vlastního života. Vede k chápání vědomé souvislosti, uspořádanosti, radosti z pochopení a zvládání problémů, vede ke správné výživě, aktivnímu životu bez vazby na konzumní, hypokinetický životní styl. Vede i k ekologické zodpovědnosti. Z hlediska salutogeneze je pro člověka velmi důležité analyzovat pracovní prostředí a režim své profese a zvážit rizikové faktory v kontextu individuálního zdraví i zdraví ostatních. Na základě této analýzy pak mohou být do životního stylu zakomponovány salutory, které kompenzují zdravotní rizika – např. hlasový klid u učitele, kompenzační cvičení po dlouhém sezení sekretářky u počítače, apod. Podle Hoška (1993) lze rozlišit tři salutogenetické přístupy:

  1. Somatomentální vyváženost, neboli soulad mentálního a tělesného vývoje. Jde především o překonání představy o cvičení jako mechanickém rituálu, opakování, ale o představu prožitku, sebereflexe, neboli o působení tělem na ducha a duchem na tělo (jedná se vlastně o navození si příjemných, opojných pocitů vyplavením endorfinů).
  2. Princip salutogenetické triády, která staví na důležitosti energetické rovnováhy, otužilosti a zdraví. Celou triádu si lze představit jako trojúhelník, kde mezi výživou a pohybem je strana reprezentující energetiku člověka. Mezi pohybem a otužováním je strana aktivity a zbývající strana je lidskou sebevládou.
  3. Princip „diskomfortem ke komfortu“, kdy např. uměle navozený pocit hladu, chladu, únavy lze chápat jako cenu za pozdější komfort v salutogenetickém prospěchu.

Salutogeneze je reakcí na konzumní způsob života společnosti. Salutogenetický přístup vede k formulování problému a postupnému zvládání situace.  Pojem salutogeneze se ve svém základu skládá ze dvou slov: salus = zdraví, blaho atd., genesis = vznik, vývoj, původ atd. Obecně řečeno: salutogenezí se rozumí nauka o původu a zrodu zdraví, o jeho posilování a podpoře. V jeho rámci jsou zdraví a nemoc definovány holisticky, propojeně, přičemž se každým okamžikem člověk nachází na určité úrovni.

Faktorem v sebehodnocení je, jak s námi jednají druzí lidé. Kladná reakce sebehodnocení zlepšuje, záporná zhoršuje. Sebehodnocení je ovlivňováno čtyřmi základními prvky:

  • Vědomí vlastní morální hodnoty. Tuto jistotu narušují pocity viny a méněcennosti.
  • Znalost vlastních schopností. Potřeba vědět, že mi něco jde dobře, že jsem úspěšný.
  • Vědomí, že o sobě mohu svobodně rozhodnout. Každý potřebuje pocítit, že má určitou moc a schopnost měnit svůj život.
  • Vědomí vlastní celistvosti - integrace osobnosti.

Korekce se významově podílí na stimulaci klienta k činnosti. Korekce jako forma zpětnovazebného působení ovlivňuje průběh učení, vyvolává změnu. Pokud převažuje dominance wellness specialisty, vede to k poklesu zájmu klienta své zdraví podpořit:

Je důležité mít zdraví za jednu z předních hodnot a prožívat radost, životní pohodu a štěstí. Dosavadní teorie prevence se opírají hlavně o patogenetické činitele vzniku a šíření poruch. Více pozornosti by se mělo věnovat včasné detekci prekurzorů a perzistenčních činitelů, zodpovídajících za přetrvávání a relapsy poruch. Salutogenetický přístup ve wellness je koncentrován na sledování a popis zdraví člověka, studuje jedince, kteří vykazují jednoznačně projevy zdraví, zaměřuje se především na ty, kteří přežívají ve zdraví extrémní životní situace a snaží se zjistit, čím to je, že jejich zdravotní stav je na tak dobré úrovni.

 

3     Kontexty wellness a jógy v oblasti wellness gastronomie

Pouhou  úpravou vnějších podmínek prostředí nelze dosáhnout stabilní pozitivní změny. Až průnikem k podstatě své vlastní osobnosti a přetvořením hodnotících schémat se vnitřní vyladění změní. Porozumění tomuto obecnému modelu a souvztažné terminologii je východiskem pro úspěšnou činnost wellness specialisty ve svém oboru:

  1. Získání klienta/klientů ke spolupráci na pozitivní změně „Self-transformace“;
  2. Udržení tohoto zájmu k podpoře a ochraně osobního zdraví a zdraví ostatních.

Setkává se tedy specialista a klient a vzniká korelační propojení jejich činností. Filosofickou bází iniciace je právě filosofie wellness ve své čisté harmonizující podobě.

Obecně podstatný je přitom vhled, jehož prostřednictvím si člověk uvědomuje a poznává svět i sebe samého, a dále autentický prožitek fenomenologické redukce, jež neslouží k popisu světa, ale k soustředění se na okamžik čistého prožívání a při tom nabývání možností BÝT SI VĚDOM SÁM SEBE.

Z koncepčního hlediska lze při řešení problematiky vycházet z humanistické psychologie a brát v úvahu, že jednou z nejcennějších motivačních sil člověka je síla k seberealizaci. Dále lze zmínit podstatu Heidegerovy fundamentální ontologie, kdy „bytí lze zakusit, nikoliv zcela racionálně pochopit“ se zaměřováním na čisté vnímání – nezkreslené – ve smyslu „Dasein“, tj. „Jsem tady a teď, poznávám podstatu“. Díky poznání podstaty totiž ustupuje strach a je nahrazen pocitem uvolnění, harmonie.

V původním angloamerickém systému wellness 20. století nalézáme podobná doporučení.Autor filosofické koncepce wellness, americký lékař H. L. Dunn, vycházel při svých přednáškách z důležité antické ctnosti „sofrosyné“, která je chápána jako uměřenost, sebeovládání, střídmost, rovnováha a což on hlavně zdůrazňoval- sebekázeň. Proto také v původním chápání pojmu wellness převládal aspekt sebekázně a sebeovládání člověka ve prospěch jeho dobrého zdraví. Hedonistický aspekt příjemnosti byl zdůrazněn až po zdomácnění pojmu v Evropě v osmdesátých a devadesátých letech. Domnívám se, že z historického pohledu je u pojmu wellness tento aspekt původní uměřenosti, souladu, harmonie a rovnováhy nejdůležitější. V historii lidského myšlení sahají úvahy o souladu, harmonii a rovnováze ještě hlouběji než do antického Řecka, do starověké Indie a Číny.  V Indii to byla už před čtyřmi tisíci lety nauka o životě Ajurvéda, která zdůrazňovala význam rovnováhy energií pro lidské zdraví. Dodnes nám tento směr vysílá poselství v koncepcích jógy (Hošek 2015).

Wellness úzce souvisí se staroindickou filosofií Jógavédanty v  pojetí pozitivní sebepřeměny. Jógové techniky umožňují pronikat  hlouběji do struktur sebe sama, až k dosažení prožitku úplného wellness stavu, který je již nestupňovatelný, v józe zvaný „purnam“, tj. naplnění radostí a pravou moudrostí. Jógové techniky také zesilují vnímání sebeúčinnosti (self-efficacy) a tím zodpovědnosti říci „ne“ škodlivým pokušením.

Jóga však nevede pouze k prohlubování vědomí a ovládání mysli. Jóga působí jednotně ve sféře somatické, mentální, sociální a duchovní. Slovo "jóga" pochází ze sanskrtského kořene slova „Judž", což znamená „sjednocení" nebo „spojení". Základem jógy je láska k bližnímu, odevzdanost, modlitby, meditace a pomoc druhým. Písemné záznamy o józe existují již více než 4000 let (Mahešvarananda, l993). Jóga je nesmrtelným uměním, vědou a filosofií. Je nejlepší subjektivní psychoanatomií, jaká kdy vznikla pro tělesné, mentální, intelektuální a duševní blaho člověka.  Prošla zkouškou času od počátku civilizace až po dnešek. Jako jedinečně propracovaná psycho-fyzická metoda má místo i v dalších stoletích (Mehta, l992).

 

3.1 Jógové cesty

Pro lepší pochopení souvislostí wellness a jógy uvedeme základní styčné momenty. V původním tradičním jógovém systému jsou vydělovány čtyři základní jógové cesty:

BHAKTIJÓGA - cesta lásky, soucitu a odevzdanosti

KARMAJÓGA - cesta činů

DŽŇÁNAJÓGA - cesta vědění, moudrosti, poznávání

RÁDŽAJÓGA - cesta sebekontroly, disciplíny, ovládnutí mysli

Vzhledem k různým sklonům v povaze člověka byly vyvinuty výše uvedené cesty jógové praxe, které mají vést k vnitřní přestavbě celé lidské osobnosti. Neexistuje nějaká přesně vymezená linie, která by jednotlivé jógové cesty oddělovala. Jedna nevylučuje druhou, ale naopak ji doplňuje. Jejich propojením lze dosáhnout dokonalého výsledku.

Bhaktijóga

Bhaktijóga je cestou lásky a soucitu s veškerým tvorstvem a celou přírodou. Rozvíjí čistotu mysli a mentálně upokojuje.  Je základem pro Džňánu - poznání. Atmosféra klidu, bezpečí a porozumění je základem úspěšného učení. Uplatňováním bhakti ve svém povolání může wellness specialista dát základ ke zklidnění celkové atmosféry, a tím pomoci nalézt klientům vnitřní jistotu, víru ve vlastní schopnosti.

Karmajóga

Karmajóga je cesta činů. Činy, kterými přinášíme užitek a prospěch ostatním. Karmajóga přináší útěchu, satisfakci a pocity štěstí nám i druhým. Uplatňují se zde zejména aktivní jedinci s charitativními sklony. Karmajóga rozvíjí senzitivitu, empatii a pocit sebepotvrzení. Překážkami na cestě karmajógy jsou pýcha, egoismus a sobectví.

Rádžajóga

Rádžajóga je cestou meditace. Ukazuje nám, jak můžeme naši neklidnou a mnohdy rozervanou mysl soustředit do vnitřní pozornosti. Sanskrtské slovo RÁDŽ znamená král. Toto slovo je symbolem správného, pevného rozhodování na jógové cestě. Je symbolem zvládnutí mysli a smyslů. Vydáme-li se cestou Rádžajógy, postupujeme k realizaci svého cíle bezpečně, krok za krokem. Rádžajóga se skládá z osmi částí a bývá proto označována také jaké AŠTANGA JÓGA (AŠT=osm, ÁNG=článek). Systém rádžajógy zformuloval Patandžali Riši v klasickém jógovém spise "JÓGA SÚTRA".

Jednotlivé části rádžajógy jsou:

JAMA - dodržování 5 doporučení, které jsou zaměření na postoje ke světu vně, ale jsou inspirací i pro přístup k sobě samému – neubližování, pravdivost, nezcizování, nehromadění, zdrženlivost;

NIJAMA - dodržování 5 doporučení, které jsou zaměření na postoje k sobě samému, ale jsou inspirací i pro přístup k vnějšímu, k tomu, co člověka obklopuje – čistota, spokojenost, otužilost, studium, respektování vyšších vesmírných (univerzálních) zákonitostí.

ÁSANA - tělesná cvičení, kontrola těla;

PRÁNAJÁMA - dechová cvičení, kontrola dechu;

PRATJAHÁRA - odtažení smyslů od objektů vnějšího světa, umění se uvolnit;

DHÁRANA - koncentrace

DHJÁNA - meditace

SAMÁDHI – nejvyšší stupeň vědomí, absolutní poznání.

Stručně můžeme uvést, že praxe JAMY a NIJAMY představuje určitý morálně-etický trénink a očisťuje naši mysl v každodenním rušném životě. Rozvíjí přátelské postoje, soucit, vnitřní spokojenost a odstraňuje z nás nenávist, zatrpklost, hrubost, pocity nesvobody. Praxí ASANA poznáváme své tělo a učíme se jej ovládat. Spolu s praxí PRÁNÁJÁMY získává naše tělo pružnost, lehkost a graciéznost. Pránájáma odstraňuje nepokoj a zmatek v mysli, reguluje emoce, zejména hněv a agresivitu na jedné straně, pasivitu, liknavost na straně druhé. Znamená to, že celý organismus je uváděn do optimálního stupně aktivace.  PRATJAHÁRA vede k ovládnutí mysli a pocitu vnitřního míru. Poslední tři části - DHÁRANA, DHJÁNA, SAMÁDHI - tzv.  JOGA SAMJÁMA - rozvíjí specifické schopnosti vědomí (Siddhi). Samádhi bývá do češtiny překládáno jako osvícení, vytržení, spojení. Bývá popisován jako stav naplněný dokonalým poznáním o způsobu existence. Jsou různé stupně samádhi. Vše je soustředěno do přítomného okamžiku. Není třeba uvažovat o minulosti či budoucnosti. Dostavuje se pocit absolutní nezávislosti, míru.

Džňánajóga

Džňánajóga je cestou poznání, pochopení. Představuje vlastně souhrn všech ostatních směrů a jejich realizaci v každodenním životě. Konečným výsledkem džňány je pochopení pravé podstaty naší bytosti a její úlohy na Zemi, ve vesmíru. Cesta Džňánajógy vyhovuje jedincům racionálně myslícím s vyspělými filozoficko-intelektuálními sklony.  Podle jógové tradice a filosofie Védanty je potřebné být veden na této cestě skutečným seberealizovaným mistrem jógy.  Pod jeho vedením jsou rozvíjeny zejména 2 základní principy:

VIVÉKA - schopnost rozlišovat, předvídat důsledky svých činů.

VAJRÁGJA - nepřipoutanost

Právě v dnešní konzumní společnosti je užitečné rozvíjet stav VAJRAGJA, umět si něco odříci, něčeho se vzdát, nebýt příliš závislý na určitých společenských jevech a sociálních vztazích. Džňánajóga je završením všech ostatních jógových cest, Bhaktijóga, Karmajóga a Rádžajóga tak nacházejí své vyústění v Džňánajóze.

 

3.2 STRAVA A JEJÍ VLIV NA ZDRAVÍ VE SMYSLU VELLNESS

Jógová filosofie přikládá otázce stravy velký význam.  Podle této filosofie vše, co nás obklopuje, odpovídá třem GUNÁM (vlastnostem, atributům):

TAMAS - temnota, lenost, pasivita, tupost, nevědomost

RADŽAS - aktivita, agrese, neklid, vášeň, odvaha

SATTVA - ryzost, čistota, jas, harmonie, oddanost

Podle Ajurvédických kritérií (Ajurvéda - nauka o léčebných postupech) jsou tedy i potraviny rozděleny na  SATTVICKÉ, RADŽASICKÉ a TAMASICKÉ. Účinky potravin se pak projevují u člověka v oblasti fyzické, mentální, sociální a duchovní. Jóga jednoznačně nabádá k SATTVICKÉ stravě, která rozvíjí v jedinci výše uvedené vlastnosti a sklony.

 

Kontexty wellness gastronomie a vegetariánství

Otázka vegetariánství prolíná celou historii lidstva. Každý filosofický a náboženský směr upravoval určitým způsobem tuto otázku.  Byly a jsou vedeny spory, do jaké míry zavazuje k vegetariánství např. Bible apod. V Evropě se vegetariánství v současné podobě rozvíjelo především v Anglii, již v prvé polovině l9. století. V roce  l847 vznikla první britská vegetariánská společnost. O další rozvoj vegetariánství v Evropě na přelomu l9. a 20. století se zasloužil Tolstoj svou morální autoritou. Začal propagovat tento způsob výživy především z důvodu filosoficko-etického. Přivedl k tomu i svého přítele dr. Ludvíka Lazara  Zamenhofa - tvůrce mezinárodního jazyka esperanto. V roce  l908 pod záštitou Tolstého vznikl celosvětový vegetariánský  svaz - TEVA, působící dnes v téměř padesáti zemích. V roce  l950 byla v USA založena další mezinárodní vegetariánská unie  - IVU. Lze říci, že rozhodující zlom nastává v počátku 21. století, kdy stále více lidí začíná praktikovat vegetariántví. Přispěly k tomu jistě výzkumy, které potvrdily, že rostlinné bílkoviny jsou stejně plnohodnotné jako bílkoviny živočišné, navíc přinášejí i některé další výhody oproti stravě obsahující velké množství živočišných bílkovin (např. šetří minerály v našem těle, normalizují krevní tlak, zvyšují výkonnost apod.).

Vegetariánství můžeme praktikovat z různých důvodů (eticko-estetický, ekonomicko-ekologický, zdravotní, náboženský). Je však nutno se seznámit se zásadami této výživy jako soustavy zdravé výživy, jako stravy ve smyslu wellness. Satvická strava je harmonizující, obsahující čerstvé potraviny – obilniny, zeleninu, ovoce, luštěniny, ořechy, med, mléko, máslo, jídlo přiměřené teploty, jídla čerstvě připravená. Přípravou, složením, množstvím a stářím potravin se mohou měnit jejich vlastnosti. Strava by měla být čistá, čerstvá a jednoduše upravená.  Jídlo pro sebe i pro ostatní bychom měli připravovat s láskou a beze spěchu.

 

3.3 Uplatňování jógy na středních a vysokých školách se zaměřením na wellness

Z hlediska ontogenetického vývoje procházejí studenti středních a vysokých škol obdobím adolescence. Adolescence přináší významný posun směrem k osamostatnění člověka. Projevuje se obecná tendence k přehánění, ukázat se před ostatními, nezůstat pozadu apod. Může dojít k vytváření nevhodných návyků (kouření, pití alkoholu, požívání drog, aj.). Zejména méně vyspělí, nezkušení jedinci se dají strhnout v tzv. partách k neuváženému jednání (zdraví škodlivému, asociálnímu, agresívnímu apod.). Touha být nezávislým, "stát na vlastních nohou", utvářet partnerské vztahy a na druhé straně náročné studium spojené s určitou, zejména finanční závislostí na rodičích, vede někdy ke vzniku zbytečných konfliktů.

Jógová filosofie a jógové techniky umožňují sebepoznávání a zvyšují schopnost rozhodování v náročných situacích. Vedou ke správné klasifikaci životních hodnot, a tím možnosti plně prožívat každý den. Na středních a vysokých školách lze realizovat jógové kurzy. Jednoznačně lze doporučit formy výuky ve výběrové volitelné formě seminářů jógy, do kterých studenti přicházejí dobrovolně, na základě svého zájmu. Podle našich zkušeností je zájem studentů různých oborů o jógu velký a měl by být zúročen nejen v oblasti tělesných, dechových a relaxačních cvičení, ale také v ostatních oblastech jógy, včetně základů Jóga-védanty, tj. filosofie jógy, která vede k duchovnímu rozvoji.

Inspirací pro nás mohou být universitní jógová centra v Indii, která nesou název GÁNDHÍ BHAVAN. Jsou to centra, která slouží nejen k rozvoji studentů, ale i pro potřeby veřejnosti. Jsou to centra, kde se scházejí lidé různého náboženského vyznání, i ateisté apod., aby čerpali z jógy poznatky potřebné pro zkvalitnění svého vlastního života. Probíhají zde každodenní ranní cvičení, včetně sobot, nedělí a svátků. Jsou zde poskytovány odborné konzultace k hathajógovým krijím, které sehrávají významnou roli při léčbě alergií a různých jiných onemocnění. Jsou zde pořádány odborné přednášky o stravování a výživě. Součástí těchto center je vybavená knihovna s odbornou literaturou a zahrada pro odpočinek, meditaci. Hala pro cvičení není klasická tělocvična. Má většinou kruhový půdorys, klenutou střechu a průhledy do krásně upravené zahrady. Nenajdeme zde žádné náboženské symboly (jako např. v hinduistických ašramech), a proto sem přicházejí lidé různých vyznání - hinduisté, muslimové, křesťané atd.  Záměrem Gándhího bylo poskytnout jógu každému, kdo má o ni vážný zájem, bez rozdílu kasty, náboženství, rasy.

Móhandás Karamčand Gándhí (l859 - l948), který pro svůj způsob života získal přízvisko MAHÁTMA = Velká duše, sám svým osobním příkladem prosazoval nenásilí, satjágrahu (vytrvalost v pravdě) a neustále usiloval o dosažení souladu mezi příslušníky různých náboženství, o odstranění přežitků z kastovního systému, duchovní povznesení lidu. Universitní jógová centra rozvíjejí jeho myšlenky dále. Jsou zde pořádány i různé kvalitní kulturní pořady, na jejichž přípravě se studenti podílejí a které duchovně povznášejí (hudební, dramatické, výtvarné, aj.), přednášky významných odborníků a jiná pravidelná setkání.

Semináře jógy na středních a vysokých školách zaměřené na cvičení ásan, pránájámy, relaxace a koncentrace lze koncipovat nejlépe jako devadesátiminutovou cvičební jednotku 1x týdně. Je velmi vhodné, může-li být výběrový seminář jógy zakončen nebo doplněn týdenním výcvikovým kursem. Doporučujeme dodržet několik zásad:

  • Pro kurs vybereme místo v krásném přírodním prostředí, nejlépe na horách. 
  • Počet účastníků kursu by neměl překročit 40 osob, aby byla umožněna vzájemná komunikace všech "tváří v tvář".
  • V objektu, kde bude kurs probíhat, bychom měli být sami.  Neměl by zde být jiný kurs nebo program. Jen tak lze zajistit klidné prostředí pro celý program kursu. Strava na jógovém kursu by měla být satvická, jednoduchá, ale chutná, dodávající energii.

Atmosféra kurzu je příjemná, otevřená, nebývají zde žádné "výchovné problémy" jako na jiných kursech.  Přispívá k tomu i způsob stolování. Jíme v klidu v příjemném prostředí. Je třeba si uvědomit, že kurs jógy se odlišuje svým zaměřením od jiných sportovních výcvikových kursů. Jeho působení je daleko komplexnější. Kromě účinků v oblasti fyzické se projevují jeho účinky také v mentální, sociální a duchovní oblasti.

Jógový program kurzu lze doplnit dalšími příjemnými, harmonizujícími činnostmi, jako jsou vycházky do okolí, výuka masáží, kreativní činnost v přírodě spojená s kresbou, malbou, „land-art“, apod. Je možné dát prostor zpěvu, hře na hudební nástroje. Na kursu je více času k besedám, přednáškám. Studenti si zde vyjasní mnoho otázek. Z tohoto důvodu je vhodné vzít na kurs také odbornou literaturu, časopisy apod.

Literatura a použité odkazy:

  • Krejčí, M., Hošek, V. a kol. Wellness v životě moderního člověka. Praha: Grada, (in pres).
  • Krejčí, M. a kol. Výchova ke zdravému životnímu stylu. Plzeň: FRAUS, 2011.
  • Mahéšvaránanda, P.S.  Jóga v denním životě. Praha: Mladá fronta. 2006.
  • Mehta, S. a kol. Jóga podle Iyengara. Bratislava, Šport ,1992.
  • Reger-Nash, B.,  Smith, M.,  Juckett, G. Foundations of wellness. London: Human Kinetics, 2015.
  • Nešpor, K. Uvolněně a s přehledem. Relaxace a meditace pro moderního člověka.  Praha: Grada, 2010. 
Podělte se s námi
o tuto myšlenku